Anna Boček Ronovská (*1975) vedle své volné tvorby působí jako pedagožka na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci a v Ateliéru grafického designu a multimédií Fakulty informatiky MU v Brně. Autorčiným hlavním vyjadřovacím jazykem je kresba, nicméně výsledky svého tvůrčího procesu interpretuje rovněž prostřednictvím grafiky či performancí.
Ve vystavených pracích z posledních let zkoumá jak možnosti integrace těla, hlasu i výtvarného projevu, tak vychází z estetiky komiksu a japonských dřevořezů. V procesu tvorbu mimo jiné používá i umělou inteligenci jako výraz spolupráce výtvarníkova ega se strojem. Nevyhýbá se ani otázce mateřství či situaci ženy v různých rolích a obdobích života. Autorka představí nejnovější projekt „Neverending story“. V něm formát vyjadřuje nekonečné plátno displeje mobilu, umožňující „scrollovat“ printscreeny donekonečna nahoru i dolů. Autorka tak vytváří deníkový záznam, který může pokračovat neomezeně dál jako linie obyčejných událostí a věcí.
„Kresba je činností, která je pro mě životní potřebou (stejně jako jídlo a spánek) a má vyživovací i meditativní účinky. Pozorování světa se tím tříbí a zvyšuje se citlivost vnímání. Schopnost otevřeného vnímání reality je patrně jedna z mála věcí, která nás dokáže obohatit dlouhodobě a má smysl. Jak ovšem tyto zážitky a zkušenosti sdílet? To je asi jeden z klíčových faktorů, kterými se člověk v tvorbě zabývá. Nejen poznatelnost světa v jejím epistemologickém smyslu, ale i problém předání ostatním a jeho transformace v jakoukoliv formu samozřejmě proces deformuje, ale zároveň obohacuje. Vybrané médium je pak rozhodující pro výslednou podobu díla. Odvěký osvědčený model mozek – ruka jako nejkratší a nejrychlejší cesta je ovšem možné obohatit o zapojení stroje (fotoaparátu, počítače a jiných médií).“